Lorraine Nemohla jsem dospat, vzbouzela se
stokrát.
Teď už vím, jak
chutnáš, noci probdělá.
Kdosi kous
mi do snů, o spánek mě
okrad,
to se přeci hostům jen tak nedělá.
Teď se nebe modrá. Snad se mé dny
změní.
Strasti k vodě pouštím s šedou
Anglií.
Říkal, že se sejdem. Proč tu ještě
není?
Co se neodpouští? Co se promíjí?
Sluha Račte
mě, prosím, vyslechnout.
Omlouvám
nerad svého pána,
musel
však odjet časně zrána.
Nechal
tu pro vás zatím skvost…
Lorraine S tím ať jde k čertu! Mám jich
dost!
Sluha Vám
sklouzlo jen tak ze rtů,
že
pán by měl jít k čertu,
vím
řekla jste to v žertu,
leč
s peklem není špás.
Na
jeho existenci
se
schodli zasvěcenci.
Jsme
malí, krátcí, tencí,
když
zmocňuje se nás.
Jak
noční bouře zuří
a
hnou se hnáty muří…
Tak
straší na cimbuří!
Lorraine Huá!! Strach strašně ráda mám!
Sluha Jsou
ovšem chvíle jisté,
kdy
i my – spiritisté,
řvem:
Démoni, už zmizte!
Lorraine Já česnek radím Vám!
Sluha Jak
smělí jste vy mladší!
List
obrátíme radši.
Pán
omlouvat se ráčí,
že
pláchnul jako kluk.
Lorraine Co počít s pánem hradním?
Buď
mu nic neusnadním,
či
smiluji se nad ním.
Tak
přijímám ten šmuk!
Ó,
náhrdelník! A pravý!
S tou
útěchou mě zdraví
motýl
– oko paví!
Sluha Motýly
vám
kníže spolu s dárkem posílá.
Hle
pozornůstka dvojitá!
Tu
žena zřídka odmítá,
jak
vím.
Lorraine S motýlem
snad
kníže nevyved mě aprílem,
ta
naděj, k níž se utíkám,
však
může zmizet bůhvíkam
jak
dým.
Sluha Netajím,
že bych rád
vám,
kněžno, sloužil do stáří.
Lorraine Čísi vstup, čísi vpád
mi
přines náhle pocit předjaří.
Na
chvíli
i
já si připnu křídla motýlí
a
zavolám, že odlétám
až
ke hvězdám a kometám…
Snad
smím.
Snad
smím